Každý z nás má nárok strávit každoročně nějakou tu dobu mimo pracoviště. Takové době se říká v případě dospělých pracujících lidí dovolená, a jak se zřejmě shodneme, jde o nejkrásnější část roku. Jiný názor mohou zastávat snad jenom ti, kdo jsou workoholiky, případně ti, kdo mají problémy s tím, že to musí nějak zaonačit, aby si právě jejich zaměstnanci mohli dovolenou vybrat.
Proč se právě dovolená těší té největší oblibě u lidí? Proč po ní lidé obvykle touží víc než po chození do práce? Je to vlastně prosté a pro každého snadno pochopitelné. O dovolené se totiž obvykle může a smí to, co se jindy nemůže a nesmí, respektive co je běžně možné jenom v omezeném rozsahu. Lidé mají víc volnosti a zábavy a míň povinností, shonu a stresu.
I když je pochopitelné, že i ve volných dnech se musí člověk někdy nervovat, třeba když se balí na dovolenou, musí se starat o nevytížené a zlobící ratolesti a podobně.
Ale celkově vzato je dovolená dobou, kdy si člověk může dělat, co se mu jenom zlíbí. Může si přispat a pak třeba lelkovat, strávit den v posteli nebo třeba na cestách, může dělat to, co by mu jindy pracovní povinnosti znemožňovaly. A to je něco, co každému z nás dělá dobře. A tak tomu taky má být.
A kde se taková dovolená tráví? Na tom vlastně nesejde. Hlavní je, aby si každý našel místo, které mu bude vyhovovat, kde pobude v klidu a pohodě. A zatímco je někdy takové místo i v místě bydliště, může být jindy třeba až na druhém konci světa. To podle nátury každého z nás. A nelze než si přát, aby si každý takové místo našel a mohl ho využívat podle svého. Ať už si pod tím představuje kdokoliv cokoliv.
Ovšem i dovolená má své vady na kráse. Ani ta není dokonalá. Bohužel. Ani u mne, a jistě ani u vás. A co je tím největším nedostatkem každé dovolené? Poťouchle se dá říci, že je to skutečnost, že je tato příliš krátká a čekání na ni trvá pocitově celou věčnost.
